Vážení čtenáři Troppauer Nachrichten,
Dnešní „slovo předsedy“ bude pravděpodobně o něco delší. Je to poslední „slovo předsedy“ tohoto volebního období, takže bych rád podal zprávu o celém tomto volebním období.
Je to také proto, že jsem se rozhodl, také z důvodů věku, ale především z rodinných důvodů, poprvé od svého působení ve spolku nekandidovat.
Jsem jedním ze zakládajících členů našeho sdružení. V podstatě jsme začali od nuly, jen z vášně pro věc. Jsme rádi, že se můžeme veřejně přiznat k našemu německému původu. Že můžeme otevřeně mluvit německy. Že umíme zpívat německé písničky. Abychom zaplatili nájem za sál pro naše setkání, položili jsme na stůl talíř a lidé na něj dali drobné. A vždy se toho vybralo tolik, že ještě něco zbylo na nutné náklady, jako je poštovné. Vždyť se u nás zaregistrovali lidé z Jablunkova, Oder, ale i ze Zlatých Hor. A když nám naši vysídlení krajané slíbili peníze na pronájem pokojů, kde bychom se mohli scházet, kde bychom se mohli učit a zdokonalovat svůj mateřský jazyk, našli jsme i takové prostory. Byly však prázdné. Naplnili jsme je věcmi, které naši členové přinesli. První BGZ jsme otevřeli 1. prosince 1991 v Parkstraße. A prvním učitelem němčiny v našem centru byl náš člen Emmerich Kurka. Vedl také naši první kulturní skupinu.
Peníze na nájem, které slibovali naši vysídlení krajané, však nepřišly, dlužili jsme nájem a výsledkem byla výpověď. A co všechny ty věci, které jsme mezitím nashromáždili? V domě, v jehož dvoře mám garáž, byl suterénní byt, který Langerovi, také Němci, museli ze zdravotních důvodů opustit kvůli nadměrné vlhkosti a plísni. Do uvolněných prostor se nastěhovala tiskárna. Poté, co město dům prodalo manželům Zbořilovým, musela se tiskárna vystěhovat. Nebyly to ideální prostory, ale byly. Navíc jsme teď dostali peníze na nájem, ale ještě jsme se museli vystěhovat. Další nájemce už čekal na uvolnění prostor. Dohodli jsme se s manželi Zbořilovými a prostory jsme si pronajali.
Měli jsme prostory, ale byla to tiskárna. Prostory musely být přestavěny. Na jejich opravách se podíleli téměř všichni členové. Každý dělal, co mohl. A také jsme museli přestěhovat veškeré vybavení z Park Street do naší nové budovy na Horově náměstí. Najmout stěhovací firmu nepřicházelo v úvahu. Na to nebyly peníze. A tak sloužilo auto, přívěs a ochotné ruce našich členů. Celé stěhování s přípravou místností trvalo asi dva měsíce a 31. ledna 1993 jsme mohli oficiálně otevřít naše nové meeting centrum. Současně s centrem jsme otevřeli i naši první výstavu „Opava jako motiv“. Zahajovacího ceremoniálu se zúčastnilo mnoho hostů. Nechyběli ani zástupci města, hosté z Prahy ze Svazu Němců v Československu a zástupci regionálního a celostátního tisku. Prostě velká sláva ve sklepě.
Velký problém však byla vlhkost ve sklepě, zejména při tisku našeho informačního listu, který jsme si tehdy vyrobili zcela sami, na kopírku. Hledali jsme proto jiné, vhodnější pokoje. Dokonce nám byla nabídnuta koupě nemovitosti. Vybrali jsme 3 z dostupných nabídek nemovitostí, které navštívili zástupci německého velvyslanectví a Ministerstva vnitra Spolkové republiky Německo. Místo nemovitosti se dohodli s našimi pronajímateli, manželi Zbořilovými, na pronájmu prostor v 1. patře, které využíváme dodnes. Bylo však opět na nás, abychom pokoje zařídili a především přestěhovali. Obojí bylo samozřejmě opět na nás.
A v těchto prostorách žijeme dodnes. Jsou krásné, jsou velké. K dispozici jsou 4 velké pokoje a malá kuchyň se spíží. Zpočátku s námi sdílel stejný pokoj pan Cábel, předchozí uživatel. Přesto jsme byli schopni zřídit kancelář v jedné místnosti; V další místnosti byly společenské a výstavní místnosti, v jiné knihovna a učebna. Když se pan Cábel odstěhoval, mohla v této místnosti bydlet kancelář tehdejší Nadace Bohemia Troppau a po odstěhování jsme měli nádherný prostor pro výstavy. Výstavy se měnily čtyřikrát ročně. Vytvořil je náš člen, pan Foltýn, a zaměřovaly se výhradně na německé osobnosti a jejich díla vztahující se k České republice. Jako první jsme například představili Opavskému lidu Josefa Mariu Olbricha, po němž byla pojmenována bývalá cesta Rudé armády; ale v Opavě téměř nikdo nevěděl, kdo to je. Když pan Foltýn zemřel, výstavy se už nekonaly. A jak šel čas, členové stárli a stárli. My, na začátku historie našeho spolku mladších, je nám nyní přes 80 let a je problém dostat se do prvního patra, aniž by nám došel dech. Čtyři velké místnosti našeho centra se také zdají zbytečné, takže hledáme další pokoje. Máme nějaké finanční prostředky z pozůstalosti pana Pottera, které pan Potter odkázal našemu sdružení, s podmínkou, že tyto prostředky budou použity na nákup výhodnějších prostor. Nicméně to, co bylo dostatečné pro koupi prostor v době otevření závěti pana Pottera, spolu s přijatou částkou, mohlo být také použito na nákup některých nemovitostí. Určitě ne pro celý dům, ale pro některé neobyvatelné vedlejší místnosti. Ale byli jsme nároční. Požádali jsme o 2 až 3 bezbariérové pokoje v blízkosti zastávek MHD. A bohužel jsme žádné nenašli. Protože od té doby ceny nemovitostí vzrostly natolik, že dnes již není možné koupit nemovitost za tyto peníze. Zároveň jsou nové prostory opravdu nezbytné. Nejen proto, že schody způsobují problémy mnoha z nás – ale především proto, že byt, ve kterém se nacházíme, je ve zchátralém stavu a naléhavě potřebuje rekonstrukci. Především proto, že musíme počítat s blížícím se ukončením nájmu. Majitelem bytu jsou manželé Lihotzki, kteří nyní žijí a pracují v Německu a rádi by se do svého bytu vrátili na důchod. Pronájem pochází z roku 2012, takže lze předpokládat, že se blíží doba jejich návratu do České republiky. A podle smlouvy máme jen tříměsíční výpovědní lhůtu. V tak krátkém čase je obtížné najít vhodné nové bydliště.
Ale přesuňme se od historie k současnosti. Přece jen se v našem sdružení od posledního čísla našeho zpravodaje něco stalo. V dubnu jsme oslavili jejich narozeniny společně s našimi členy, jejichž data narození jsou v první polovině roku. Podle mého názoru to bylo nádherné setkání. Byla obohacena o gratulace pro osmdesátníka, který dostal krásný a obzvláště těžký dort. Všechno to bylo zabalené do celofánu. Když to viděli manželé Klimešovi, připomnělo jim to dobu před 40 lety, kdy se toaletní papír dovážel ze zahraničí, protože jinak jsme si museli utírat hýždě novinami. Je jen škoda, že ne všichni, pro které bylo toto setkání připraveno, přišli.
Další akcí našeho sdružení bylo tradiční setkání ke Dni matek. Na vernisáži pro naše maminky, babičky a prababičky zazpívaly děti ze ZŠ Ilji Hurníka pod vedením paní učitelky Tolochové. Po jejich vystoupení vystoupil předseda spolku, který pozdravil přítomné i přítomné maminky, babičky a prababičky, ale také všem přítomným koupil sklenku vína. Dobrou náladu měli i zbývající členové naší kulturní skupiny. Je však třeba poznamenat, že někteří z hlasově nadaných mezi přítomnými jim hodně pomohli. Předseda společně s Ing. Švábovou daroval maminkám a babičkám krásné květiny, které jim budou toto setkání dlouho připomínat. Byly to rostliny v květináčích.
Z dalších akcí, které pořádáme, stojí za zmínku německé mše svaté, které se konají každý měsíc v kapli Povýšení sv. Kříže v Matiční ulici v Opavě, které předsedá náš člen P. Hnátek.
Vážení čtenáři zpravodaje, vážení členové Slezsko-německého spolku, v úvodu jsem napsal, že toto je poslední „slovo prezidenta“ tohoto volebního období. Již 22. června se uskuteční výroční valná hromada, na které zvolíme nové vedení našeho sdružení. Volby jakéhokoliv druhu jsou jistě vážnou záležitostí, ať už se jedná o prezidentské volby, parlamentní volby, komunální volby nebo na první pohled normální klubové volby. Vždy je zvolen někdo, komu svěřujeme rozhodovací pravomoc pro sebe, ale i nad námi. A proto bychom měli vždy přistupovat k volbám s plným smyslem pro odpovědnost a volit ty zástupce, kteří vykonávají své povinnosti zodpovědně a věnují pozornost nejen vlastnímu blahu, ale blahu celého našeho sdružení. Jsem přesvědčen, že k volbám přistoupíte zodpovědně. Jako současný předseda bych rád poděkoval všem členům předchozího výboru a rozpočtovým auditorům za jejich odpovědný přístup v tomto volebním období a přeji zvolení nového výboru, a zejména jeho předsedovi, mnoho úspěchů v jeho práci.
Váš předseda: Ing. Hans D. Korbel